Jeden z nejvýraznějších malířů své generace. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (1999—2005) v Ateliéru malby u prof. Antonína Střížka a u prof. Michaela Rittsteina. Je členem umělecké skupiny Natvrdlí.Jeho výtvarnou doménou je originální příběh, často založený na pohledu do minulosti. Miffek si všímá všednosti a zdánlivě obyčejných maličkostí, ovšem nekopíruje realitu, ale v malbě volí nadsázku. A právě tím dovede perfektně zdůraznit absurditu některých situací. Představa zločince ve vězení vytvoří klasickou iluzi strohé moderní místnosti a osoby s typickou vizáží násilníka. Miffek ale nabídne kasaře sympaťáka, který jsa lapen, v cele hravě roztáhne mříže svýma útlýma rukama v rukavicích, které ještě nestačil odložit. Výjev působí komicky, jako vtip, který nepotřebuje komentář, ale není prvoplánový a dá se vykládat mnoha způsoby.Miffek si záměrně a s gustem utahuje z nabubřelosti a snobství, vysmívá se povrchnosti a dává jí nálepku falešné reklamy na dokonalost. Groteskností projevu a ostrou barevností balancuje na hraně kýče, ale činí tak záměrně a s oblibou, protože se tím v první řadě baví a zároveň naprosto drze útočí na lidské smysly a pudy. I zdánlivě napjaté situace předkládá divákovi vesměs humornou formou. Je poživačný, občas škodolibý a skládá k sobě to, co se zdá nespojitelné. Oživuje sny a fantazie. V jeho světě je možné všechno. Pin-up girl se vášnivě miluje s robotem a na jiném obraze čouhá z rohlíku místo párku autoveterán. Všechno se točí vesměs kolem jídla, vztahů a sexu, tak jak to v životě obvykle chodí. Neživým předmětům dává Miffek lidské vlastnosti a ty pak působí o to více směšně. Jeho obrazy jsou vynikající psychologickou sondou do dění v materiálně založené společnosti, v níž dominuje povrchnost citů, pomíjivost věcí a absence empatie. Miffek tohle umí perfektně vystihnout a bez příkras a mnoha jinotajů předat dál. Fantazie obcuje s realitou a divák pozná mnohdy v obrazech i sám sebe. Hlavní je se umět dobře pobavit — často právě i na úkor svého vlastního ega.